„Bývalé Miami Art Museum se po výrazné finanční injekci ve
výši 35 milionů dolarů koncem roku 2013 přejmenovalo na Pérez Art Museum Miami
a s novým jménem a vylepšeným vzhledem se přestěhovalo do areálu Museum
Park, do úchvatné budovy s výhledem na Biscayne Bay. Sbírka, kterou muzeu
věnoval realitní magnát Jorge Pérez, zahrnuje početnou kolekci prací
z období po roce 1940 s řadou kvalitních děl latinskoamerických
umělců a zajímavé bývají také dočasné mezinárodní výstavy ….“ (Rough Guides)
BB: Budova je skutečně úplně nová a hned na první pohled je vidět, že se penězi nešetřilo. Všude jsou použité drahé materiály, mramor, žula, nerez v kombinaci s ušlechtilým dřevem a velkoplošnými zasklenými plochami oken. To celé je obklopeno nově vysazeným palmovým hájem přímo na břehu atlantického oceánu – monstrózní a úchvatné!
BTB: Rozhodně to na mě zapůsobilo monumentálně!
BB: Obsah této nádherné budovy byl však výrazně chudší … Přesto nás čekalo několik velice příjemných překvapení a nakonec i umělecký děs 😮
BTB: Neřekl bych úplně chudší, jelikož ten prostor doplňovala nádherná díla, hlavně instalace od Joseph Locke 😊
BB: Před vstupem do budovy byla poměrně zajímavá instalace, která spočívala v ocelové konstrukci ve tvaru kvádru, z jehož stropu byly zavěšeny modré plastové bužírky, kterými se dalo procházet. Což jsme si také samozřejmě zkusili, abychom získali z tohoto díla úplný umělecký dojem. No, nic k pos … ní, ale proč ne ….
BTB: Tady bych souhlasil s tátou, avšak, jsem si stoprocentně jist, že by toto geniální dílo mohlo zabavit děti, mezitím co rodiče mohou obdivovat toto muzeum!
BB: Hned ve foyeru na nás čekalo ale dílo daleko lepší. Instalace sestávající z několika desítek poměrně velkých modelů lodí zavěšených pod stropem působila na první pohled jako celek velice grandiózně. Jakmile se člověk přiblížil a začal studovat jednotlivé objekty, byl ještě více příjemně překvapen. Každá loď byla velice poutavým dílem s vlastní výpovědí, nebo sdělením, navíc hodně zdařile umělecky vyvedená. Autorem je Hew Donald Joseph Locke ((narozen 13. října 1959) je britský sochař a současný výtvarník se sídlem v Brixtonu v Londýně. V roce 2000 získal cenu Paul Hamlyn Award a EAST international Award). Hned doma jsem skočil na web https://en.wikipedia.org/wiki/Hew_Locke a prohlédl jeho tvorbu, je to dost dobré a hodně zajímavé …
BTB: Zapůsobilo to na mě jako z pohádky, lodě které všechny plujou stále vpřed, ať se děje co se děje! Taky musím pochválit výraz na menší detaily, to se vždy ocení!
BB: Hned u vstupu docela dobrý PopArt Michaela Craig-Martina, Irského umělce, s názvem Tanec a dále hezky barevná lineární abstrakce, kterou v galeriích nemám rád od Gene Davise z roku 1966.
BB: Pak mne zaujalo skutečně nevšední dílo francouzského umělce žijícího a tvořícího v New Yorku z roku 1969 s názvem „Studie k portrétu Sidey Janise“ Graphit on paper, což by nebylo nic divného, kdyby ten papír nebyl vytvarován do formy hlavy v životní velikosti. Dílo s dokonalou kresbou působilo velmi zvláštně, v některé chvíli až morbidně, jako nějaká mumie …
BTB: Dílo to bylo vcelku zvláštní, ale neřekl bych až morbidní. Kresba velmi dobrá a nápad zajímavý. Jenom nechápu, proč na to ten táta tak dlouho civěl … co si myslíte vy?
BB: V muzeu bylo předváděno převážně současné moderní umění, kterému nejsem úplně nakloněn i když sem tam se objeví něco zajímavého, jako například obří vyleštěný červený talíř, u kterého člověk chvíli nevěděl, na kterou stranu je vlastně vypouklý, nebo obří dekorativní dílo z dřevěných špalíků, které by se perfektně hodilo jako dekorace do interiéru nějakého divadelního, nebo koncertního foyeru.
BT: Nejsem si jist proč jsem tak dlouho stál u toho červeného talíře, ale jistě mě to dílo muselo bavit 😊 Kdybych kolem toho díla šel znova, už bych mu asi nevěnoval tolik pozornosti.
BB: Pro představu uspořádání výtvarných děl na vysoké estetické úrovni, kdy byl každému dílu poskytnut skutečně velký prostor, přikládám několik ilustračních fotek.
BB: Dalším dílem, které nás prostě zaujalo na první pohled a na druhý, podrobnější, úplně dostalo, byla neuvěřitelná mozaika celá vytvořená z malinkých kostiček glazované keramiky s názvem „Fire“ autorky Teresita Fernádéz z New Yorku z roku 2017. Úchvatné, myslím, že to nepotřebuje další komentář …
BTB: Souhlasím tady s tátou, velice impozantní dílo, mám však stále na jazyku jedinou otázku … Jak dlouho mohlo trvat vytvořit toto dílo? Měsíce? Roky? Nikde nebylo napsáno! Tak, či tak, je to nádherná mozaika v zajímavým formátu.
BB: Celé jedno patro budovy bylo věnováno dočasné výstavě věnované výhradně fotbalu. Pro mne, člověka, který tento druh sportu vůbec nesleduje a nezajímá, to bylo hodně zarážející – umění a dutí fotbaloví fanoušci a aktéři? No, uvidíme co to bude za guláš …, a že to guláš byl ….
Obrazy, sochy, grafiky, fotografie, filmy, instalace v různých uměleckých stylech – Realismus, PopArt, DaDa, Sirealismus, Konceptuální umění a nakonec i Marasmus (vlastní název pro rádoby umění, které se vyznačuje spíše jeho zmarem, dekadencí a demencí kurátora, který jej do galerie vybral). Pro mne osobně byl největším pohlazením obraz Andyho Warholy Pelé z r. 1978 a zaujal mně i realismus Gabriele Di Matteo z r. 2018
BTB: Ano, tyto obrazy byly prvotřídní, avšak dílo které jsem si nejvíce oblíbil z tohoto fotbalového patra byl Míč rozmašírovaný na kusy. Právě toto dílo mně připadlo morbidní tak, že ve mně vyvolalo obdiv. Byl jsem tak uchvácen tímto dílem, že jsem zapomněl i na jméno autora!
BB: … zvláštní v záplavě těch fotbalových instalací, jsem si tohoto díla ani pořádně nevšiml …, ale fakt dobrý nápad … kopou do něj a třeba je to skutečně živý organismus, kterému se při tom může dělat i blbě, ochranáři by se nad tím měli skutečně zamyslet, zda se tady neděje nějaká diskriminace, nebo neporušují nějaká práva míčů … 😊
BB: Zajímavé byly i některé instalace, sochy i keramiky …
BB: … a nakonec přišel Marasmus
BTB: Velice zvláštní Marasmus… rád bych ale přijal klidně i zvětšenou verzi tohoto díla! To by bylo teprve něco …
BB: … no to by bylo ale něco úúúúplně jiného !!!! Pokud by tato instalace byla ve velikosti skutečného fotbalového stadionu, všechny figurky odlité např. z betonu, nabarvené a divák by chodil mezi tím vším na ploše i na tribunách, pak by to bylo dílo hodné skutečně světového obdivu, dokonce věřím, že i hojně navštěvované, Jenomže to už by bylo pro autora moc pracné a drahé. Nakoupit plastové figurky u Číňana a seskládat je do nějaké konfigurace a prohlásit to za umělecké dílo s tím, že to někdo „sežere“ je daleko jednodušší …