BB: Za svůj život jesem navštívil již nespočet galerií (obrazáren) a stále se mi točí hlavou taková myšlenka – jaká galerie je na celém světě nejlepší? Co musí splňovat, aby se takto dala označit? Kritérií, které to určují, je jistě velice mnoho, například množství děl, hodnota sbírek, světové povědomí, prestiž kurátorů, orientace v muzeu a jistě mnoho dalších. Pro mne to jsou jen tři základní kritéria – budova, v níž jsou sbírky umístěny, samozřejmě kvalita sbírek a forma prezentace děl. Pokud tedy se zamyslím, která galerie je v těchto třech kritériích na světě nejlepší, pak je to pro mne jednoznačně Museu de Arte v brazilském Sao Paulo.

V Brazílii jsem byl poprvé před mnoha lety pracovně. Když jsem pobýval v Sao Paulu nenechal jsem si samozřejmě ujít návštěvu národní brazilské galerie, která se nachází na jednom z kopců, na centrální ulici Av. Paulista, 1578 – Bela Vista, São Paulo. Vůbec jsem netušil, co mne čeká a to co jsem uviděl ve mně zanechalo hlubokou brázdu na celý život. Již samotná budova je natolik impozantní, že vás skoro ani nepustí dovnitř. Chodil jsem kolem ní nejméně hodinu, abych si jí vryl do paměti. Autorkou budovy otevřené v roce 1968, je architektka Lina Bo Bardiová, manželka jednoho ze zakladatelů muzea, kterými byli Assis Chateaubriand a Pietro Maria Bardi. Je to poměrně jednoduchá funkcionalistická stavba, která by se dala popsat jako krabice od bot, zavěšená na dvou kramlích zatlučených do zemně, ale ty rozměry, to nejsou krabice od bot, ale letecký hangár! Tu monumentalitu nejsou schopny zachitit ani dronové fotografie, to se musí vidět naživo …

Vpodstatě jsem ani neočekával něco většího uvnitř …. šeredně jsem se zmýlil … To, co jsem uviděl, bylo zcela nad moje chámání, takovou prezentaci děl jsem nikde na světě neviděl a ani by mne v životě nenapadlo, prezentovat obrazy takovouto formou. Domníval bych se, že se budou obrazy navzájem rušit, ale nebylo to tak. Obrazy levitovaly ve vzduchu všechny otočené na jednu stranu a pod každým byla velká bílá kostka, která jakoby obraz nadnášela ….

Bylo to absolutně famózní, nečekané, úúúžasné, naprosto dokonale výtvarné, naprostá BOMBA !!!!! Obrazy jsou zavěšené na velkých skleněnách tabulích a každá je kotvena dřevěným klínem v kamenném kvádru. Autor expozice musel být naprostý génius!

Třetí, naprostý šok, byla samotná sbírka děl. Něco, co jsem tedy rozhodně nečekal. Kde se proboha vzalo tolik významných děl světových mistrů v džunglí zarostlé a poměrně zaostalé Brazílii?

K zastoupeným umělcům patří Karel Appel, Max Beckmann,
Giovanni Bellini, Giovanni Boldini, Pierre Bonnard, Paris Bordone, Hieronymus
Bosch, Sandro Botticelli, Alexander Calder, Paul Cézanne, Marc Chagall,
Jean-Baptiste-Siméon Chardin, François Clouet, Jean-Baptiste-Camille Corot,
Piero di Cosimo, Lucas Cranach starší, Honoré Daumier, Edgar Degas, Eugène
Delacroix, Anthonis van Dyck, Jean-Honoré Fragonard, Paul Gauguin, El Greco,
Vincent van Gogh, Jean Baptiste Greuze, Frans Hals, Hans Holbein mladší,
Jean-Auguste-Dominique Ingres, Fernand Léger, Jacques Lipchitz, Édouard Manet,
Andrea Mantegna, Henri Matisse, Hans Memling, Amedeo Modigliani, Claude Monet,
Max Pechstein, Pablo Picasso, Giambattista Pittoni, Nicolas Poussin, Raffael,
Rembrandt van Rijn, Pierre-Auguste Renoir, Diego Rivera, Peter Paul Rubens,
Salomon van Ruysdael, Henri de Toulouse-Lautrec, Maurice Utrillo, Jacopo
Tintoretto, Suzanne Valadon a Edouard Vuillard.

Jak je tohle vůbec možné …., není to sen?

Celou věc jsem pochopil až o několik dní později v Blumenau, městě státu Santa Catarina v jižní Brazílii asi hodinu autem vzdálené od hlavního města tohoto státu – Navegantes. Ačkoli je v Brazílii úředním jazykem portugalština, zde se domluvíte v pohodě německy. Po ulicích chodí lidé v kožených kraťasech s laclem, na hlavách tralaláky s ptačím peřím. Pak mi bylo vysvětleno, že Santa Catarina se svým Blumenau bylo posledním útočištěm fašistických zločinců z druhé světové války. Dokonce jsem se i s jedním potkal, když jeho manželka špatnou češtinou, ale stále patrným moravským přízvukem plakala, že nemohou do Čech, protože na manžela je vydán evropský zatykač. Od místních Brazilců jsem se pak dozvěděl, že byl nějakým dozorcem v koncentračním táboře. Tehdy mně to sepnulo – ty obrazy jsou výkupné za jejich anonymitu. Nejdříve jsem se zhrozil, ale pak si uvědomil, že ani ta díla, ani ti autoři za to, co následovalo po jejich životě a vytvoření nemohou.

Oktoberfest v Blumenau. No, řekli by jste, že je toto záběr z Brazílie … ?

V každém případě je moje návštěva Museu de Arte de Sao Paulo zážitek, který se mi vryl nesmazatelně do paměti. I kdybych tuto obrazárnu již nikdy v životě nenavštívil, tak mně to bude jedno, protože jsem si jí zapamatoval na celý život. Já jí ale stejně ještě navštívím, a to s Bóžou v rámci našeho slibu, že navštívíme společně všechny významné galerie na světě. Jsem strašně zvědav, jak na ní bude reagovat a jak se mu bude líbit … 🙂