BTB: Rubellova rodinná kolekce vznikla v roce 1994, kterou vytvořily Mera a Don Rubell společně s jejich synem Jason Rubellem. Nachází se v Miami Beach. Když jsme přijeli k téže budově kde se kolekce nacházela, přidala mi o něco menší než jsem si představoval.

BB: No, Rubell je fakt galerie vyznávající ultra moderní umění. Jedo z těch, které nesou hrdý název “contemporary art”. Začalo to již upozorněním u vchodu, že toto umění nemusí každý snést …

BTB: Avšak, to jsem si hned rozmyslel jakmile jsem vstoupil do budovy. Velký prostory s dostačujicím počtem uměleckých děl, řekl bych. Celá jedna místnost byla plná obrazů Allison Zuckerman, kde se právě instalovala její nová výstava.

BTB: Musím říci, tyto obrazy nejsou zrovna mým šálkem čaje, ale zapůsobily na mne svojí velikou velikostí, sahajicí až ke stropu. Její obrazy jsou takovou mísininou různých uměleckých směrů a umělců, jakožto například Roy Lichtenstein, Paul Cézanne a další. Nucož.

BB: … něco naprosto strašného, výsměch, karikatura zesměšnění umění. Byl jsem v šoku, když nám kurátorka galerie s naprostou vážností sdělovala, že se jedná o mladou 26 letou, nesmírně talentovanou umělkyni, která své obrazy tvoří tak, že ve photoshopu dělá koláže ze známých děl slavných mistrů, nechává je vytisknout na kamionovou plachtovinu, kterou následně natáhne na rámy a pak je tu a tam domaluje malířskou štětkou. Normálně se mi chtělo zvracet … Snad jediná věc, která mne na tom zaujala byly ty skutečně obří rozměry. (Na snímku výše vpravo dole malá hlava kurátorky.) Mimochodem autorka vypadá trochu jako Barbra Streisand a svá díla skutečně prodává za veliké peníze. Některé věci v moderním umění fakt nepochopím …

BTB: Když jsme pokračovali dále, uviděl jsem před sebou osobu, instinktivně jsem se pozastavil a všiml si, že tato osoba je vlastně plastová figura.

Andro Wekua a její dílo Untitled

BTB: Chvíli jsem se na ni koukal a řekl si „jak mě mohla vystrašit figura?“ šel jsem jistě k figuře když v tom pohla rukou. Uskočil jsem na stranu, málem padajíc na zem. Tentokrát jsem měl upřený pohled na ženskou figuru stojící v bílé místnosti s jemně růžovým kobercem. Po minutě zase pohla rukou a pár prstama. Zíral jsem. Jak takhle věc dokázala dělat divy. Toto dílo ve mně vyvolala inspiraci, ponaučení a nápady.

BB: … jj, to bylo dobré, měla za sebou počítač, který náhodně hýbal servomotory s prsty na její levé ruce. Nic víc, ale – samotná postava ve veliké místnosti na růžovém koberci s občas hýbajícími prsty – bylo skutečně docela působivé . Mohli jste až k figuríně, ale museli jste se nejdříve zout a to zování trochu rušilo hluboký umělecký dojem …

BB: No a pak přituhovalo a já začínal chápat upozornění u vchodu. Mrtvá mladá žena v igelitovém pytli (to bych si určitě dal do obýváku …)

BB: další žena, tentokrát nahá figurína s rozříznutým rozkrokem s tlačítkem místo vagíny …

BB: … nemocniční úklidové vozíky s čistícími potřebami, lékařskými proprietami a zbytky lidských orgánů včetně hlavy. Ty ruce držící houby byly skutečně vtipné …

BTB: Jak jsme pokračovali, tím víc děl mě víc uchvacovalo svým nezvyklým jevem. Nejvíce mě však zaujaly tyto dvě díla od Franka Bensona:  Legacy a Human Statue (Jessie)

Legacy, 2004

BTB: Když jsem toto dílo uviděl, z nějakého radostného důvodu jsem si poskočil a se zvědavostí jsem ho šel zkoumat. První věc co mě napadlo bylo jak je to nápadité. Nu dobrá, možná to není nápad co by hnul se světem, ale rozhodně jsem si ho okamžitě oblíbil. Už jenom to zpracování ukazovalo profesionální práci od Franka Bensona! Ruce, které nahrazovaly ploutve želvy, vypadaly nejenom realisticky, ale i elegantně, až půvabně. Na tomto dílu nemám čeho podotknout, než jenom toho jakou radost mi udělalo.

BB: Tak tohle bylo fakt bezva, momochodem to dílo jsem znal, již jsem se s ním setkal v nějakém časopise, nebo internetu.

Human Statue (Jessie),
2011

BTB: Tato socha z bronzu, mě zaujmula svou.. normalitou. V kolekci bylo mnoho soch a figur, od nahých až po horifikovaných, avšak tato socha neměla nic speciálního. Jenom dlouhé černé šaty s prostými slunečními brýlemi. Normální návštěvník by nejspíše prošel kolem tohoto dílo bez velkého dojmu, to já však ne. Zastavil jsem se a koukal se na ni. Stál jsem u tohoto díla nejméně deset minut než jsem došel k svému názoru. To co právě dělá tuto sochu nádhernou a oddělovalo ji od ostatních soch, byla její jednoduchost. Živost. Konfrontace. Tanec. Pozdrav. Vznešení a uvolněnost. Tyto slova my běhali hlavou, co jsem se koukal na toto dílo. Zkráceně řečeno, líbilo se mi svojí jednoduchostí a působením relaxace. Moc pěkné dílo.

BB: Těch soch se stejně dokonalým provedením stejného autora tam bylo více. Mně zase zaujala krásná dívka s pinďourem … (to bych si zase dal do ložnice)

BB: pozoruhodné byly také trojdimenzionální instalace, myslím, že sochařstvím se tohle nazvat nedá …

BB: Občas se objevila i docela kvalitní věc, jako například dva obrazy estonské 34 leté výtvarnice žijící a tvořící v Amsterodamu a Berlíně Katji Novitskové. Jen nevím, zda ta perfektní malba byla skutečně autorská, protože výsledek byl digitální tisk na třech vrstvách hliníku, výřez výřezu (digital print on three layers of aluminum, cutout display) z roku 2015. Je poměrně časté, že soudobí tvůrci používají nejrůznější hypermoderní techniky a nedrží se štětce, rudky, nebo uhlu …

BTB: Rubellova kolekce je fakt něco. Nebyl jsem vůbec připraven na to, co od toho očekávat. A víte co. Odešel jsem naplněn nápady a fantaziemi. Jsem si jist, že každý by si tam našel jedno, nebo dvě díla, na který by už rozhodně nezapomenul. Moje ego taky pochodovalo naplněné s věděním, že jsem byl první čech co navštívil tuto galerii. Musím upozornit, že u vchodu je varování o nevhodnosti pro všechny osoby, ale mohu potvrdit, že se nemusíte bát vzít si tam děti nad 12 let 😊. Velice doporučuju tuto Kolekci navštívit pokud budete zrovna v Miami Beach.

BB: Já určitě doporučuji také, pokud chcete mít představu o skutečně nejsoučasnějším umění, nebo alespoň ponětí o tom, kam se umění posouvá. Někdy mám dojem, že dozadu …., ale zážitek to určitě byl.